V rámci blížícího se Dne lidských práv jsem se zamyslel nad touto otázkou, která mi v posledních 2 letech poměrně dost vrtala hlavou. Nikdy jsem se nedobral k ucelenému závěru a myšlenku vždy opustil. V tomto článku se tedy pokusím utříbit poznatky maturanta k lidskoprávní výuce a výuce o lidských právech. Hned ze začátku upozorňuji, že nejsem odborníkem na výuku a tedy berte tento text pouze jako subjektivní komentář.
ROZDÍLY TVOŘÍ UČITELÉ
Začněme s výukou o lidských právech. Tato problematika je poměrně komplikovanější, než se může zdát. Jelikož na nižším gymnáziu jsem nebyl příliš pilným studentem a na střední škole jsem díky zapojení se do MNOHA SVĚTŮ věděl o lidských právech poměrně dost, nedokázal bych tento bod zhodnotit bez určitého zkreslení. Oslovil jsem proto přibližně 20 přátel z řad studujících a dostudovaných středoškoláků napříč několika školami.
Z tohoto malého průzkumu mohu vyvodit několik poměrně zajímavých závěrů. Tím nejpodstatnějším je fakt, že se kvalita výuky o lidských právech příliš neliší v závislosti na školách, ale spíše na učitelích. Velká část pedagogů ZSV tyto témata uzavírá do celku občanského vzdělávání, kde mají tendenci splynout. Hledat za tím můžeme pravděpodobně usnadňování výuky.
Ačkoli si mi většina dotazovaných stěžovala na výuku osekanou často pouze na základní body Všeobecné deklarace lidských práv, nemyslím si, že by se zde nacházel právě nacházel pomyslný kámen úrazu. Ten najdeme u praktických ukázek těchto vědomostí. Při vzdělávání často schází příklady porušování a obcházení lidských práv. Ty jsou studentům představeny maximálně v hodinách dějepisu, kde se ale nikdy nedostanou k aktuálním tématům.
KULHÁNÍ NA OBĚ NOHY
Další bod, který zmiňuje Deklarace Organizace spojených národů o lidskoprávním vzdělávání a školení, je ,,vzdělávání k lidským právům”. Pod tímto výrazem se skrývá vzdělávání, jenž vede studenty k hájení (nejen) svých vlastních základních práv. I samotní učitelé si uvědomují, že zde školství jako celek pokulhává. Nikdo nepředpokládá, že maturant bude automaticky lidskoprávním aktivistou. Stačilo by pouze, aby byl osobou, která si dokáže všímat znaků vedoucích k omezování lidských práv a zvládne se proti nim postavit.
V závěru bych se rád navrátil k učitelům a učitelkám. Všímám si v posledních letech, že v jejich řadách přibývá těch, kteří tomuto tématu věnují více času v hodinách. Situace se tedy zlepšuje, otázkou však zůstává, zda dostatečně.
Pokud jste stále student, zkuste se svých pedagogů zeptat, zda by nechtěli otevřít toto téma více do hloubky. Možných způsobů je poměrně dosti: od promítání filmů z Jednoho světa po referáty s tématy potlačování lidských práv v aktuální světě.