Od jara loňského roku rezonuje v mediích kauza Turów. Jedná se o to, že těžební činnost v tomto polském dole negativně ovlivňuje množství podzemní vody a kvalitu života lidí z oblasti Hrádku nad Nisou. Polská vláda nedělala nic pro zlepšení situace. Případ se dostal k Evropskému soudnímu dvoru, který nařídil zatavení těžby v dole až do finálního verdiktu. To polská strana nerespektovala a byla ji vyměřena pokuta půl milionu eur za každý den těžby.
Hnědouhelný důl Turów má rozlohu 28 čtverečních kilometrů a hloubku sahající k hladině Baltského moře. Nachází se zde elektrárna a systém skleníků vytápěných elektrárnou. V dole došlo v 80. let 20. století k porušení kolektoru podzemní vody. Od té doby došlo k poklesu její hladiny místy až o 70 m. Toto porušení má utěsnit nově budovaná nepropustná stěna. Polská strana navíc od r. 2014 neposkytuje údaje o odčerpaném množství vody z dolu. Vliv narušení zesílilo i dlouhotrvající sucho z let 2014-2020
Dne 3.2. 2022 byla podepsána dohoda mezi Polskou a Českou republikou o osudu hnědouhelného dolu Turów. Účelem dohody je spolupráce obou stran při provádění a financování opatření k zjišťování, zmírňování a prevenci dopadů, včetně monitorování těžby a následných rekultivačních prací na dole Turów na území České republiky.
Polská strana se dohodou zavázala k tomu, že:
- Důl nebude rozšiřovat těžbu k hranicím s ČR a že těžební jáma nebude prohloubena pod 30 metrů pod hladinu moře
- Minimalizuje dopady těžby na obyvatele (hluk, prašnost, světelné znečištění)
- splní požadavky na monitoring těžby v dole a hladiny podzemní vody, plus umožní české straně přístup k informacím a provádět kontroly v dole
- dokončí podzemní bariéry (obr. 1) a dokáže její funkčnost
- Pokud do 30. června 2023 nezačne stoupat nebo alespoň nepřestane klesat hladina podzemních vod ve vrtech, je polská strana povinna zajistit úpravu bariéry tak aby k únikům podzemní vody nedocházelo.
- V případě poklesu hladiny podzemní vody o 8 metrů během šesti měsíců je polská strana povinna neprodleně zastavit těžbu
Naskytuje se tu však otázka, zda je tato smlouva dostatečná. Třeba i kvůli tajnostem české vlády ohledně jejího podpisu. Je zpochybňována hlavně účinnost podzemní bariéry na ochranu před únikem vody z podzemí a její umístění, které by podle některých odborníků mělo být o 3 km jinde (viz. obr. č.2). Navíc podle oficiálního vyjádření polské strany bariéra nemá za cíl zamezit úniku podzemní vody z území ČR, ale má omezit zaplavování dolu a tím zlepšit jeho provoz. Stěna má být dokončena v červnu tohoto roku a poté se bude rok zkoumat její účinnost. Česká geologická společnost ve svém vyjádření říká, že by stěna mohla bránit úniku vody ze spodních kolektorů. Ovšem podle odborníků z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, neexistuje jediný důkaz o tom, že by stěna mohla zlepšit situaci hladin podzemních vod ve vodních zdrojích. Do dnešního dne není pozorován žádný pozitivní vliv stěny.
Podle právní organizace Frank Bold, která se věnuje legislativním skutečnostem v kauze ať už na straně Polska nebo Česka, je smlouva, co se týče znění, nedostatečná hned v několika bodech.
- Polsko neprokázalo, že těžba do budoucna nebude způsobovat škody na území České republiky.
- Není nijak prokázána účinnost bariéry, která má zabránit úbytku vody ve vrtech sloužících jako zdroj pitné vody.
- V omezení rozsahu těžby do hloubky a přibližování se Českým hranicím.
- Smlouva neobsahuje povinnost polské strany upravit podzemní bariéru, pokud se bude voda stále ztrácet.
Navíc stát má zákonem danou povinnost chránit životní prostředí.
Autorka: Hana Šťastná