Romská literatura

Romská kultura je stejně bohatá, ba dokonce bohatší než kultura kterékoli národnosti žijící na našem území. Jak je tedy možné, že o ní společnost ví tak málo? Jak si vysvětlíme, že známe mnohé německé, slovenské nebo židovské autory a o těch romských víme tak málo?

Něco málo o historii

Jedním z důvodů, proč o romské literatuře víme tak málo, může být fakt, že první romská literární díla začala vznikat až v šedesátých letech minulého století. Stalo se tak mimo jiné i díky iniciativě a práci Mileny Hübschmannové, která se zasloužila o založení české romistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Šedesátá léta a obzvláště jejich konec byl obdobím uvolňování poměrů v tehdejší Československé socialistické republice. V této době se zrodila společensko-kulturní organizace Svaz Romů a Cikánů, která usilovala o zlepšení situace Romů, podporovala romskou kulturu a národnostní uvědomění. Po potlačení Pražského jara byla organizace v roce 1973 zrušena pod podmínkou kriminalizace jejích členů. Oficiálním důvodem se poté stalo hospodářské pochybení.

Za krátkého, ale plodného období působení spolku vzniklo velké množství tiskovin. Sám spolek vydával svůj vlastní časopis Romský list, který fungoval jako zpravodaj spolku. Později se v časopise začaly objevovat i kulturní a společenské rubriky. Přibyly i romsky psané články například fejetony Tery Fabiánové.

Musíme si také uvědomit, že v té době byla romština brána jako mluvený jazyk, který byl navíc, zvláště u mladších generací, cíleně potlačován, a to z toho důvodu, že romština samotná nebyla tehdejší vládou považována za jazyk, nýbrž za hantýrku, jejíž používání brání v rozvoji jedinců. Tato opatření měla za následek postupné vymírání romského jazyka. A proto, když se začaly v šedesátých letech objevovat časopisy, ve kterých jste si mohli přečíst texty psané v romštině, mohlo dojít k pozvednutí nejen romského jazyka, ale i kultury.

Ani dnes sice není tak běžné narazit v policích knihkupectví na knihy psané v romštině, ovšem, není to nemožné. Už před sametovou revolucí vyšly 3 publikace ve kterých byl věnován prostor romským spisovatelům, ovšem jen jedna jim byla věnovaná celá. Po roce 1989 se situace zlepšila začalo se vydávat značné množství knih romských autorů, ať už v češtině, slovenštině nebo romštině, a nové stále vznikají.

Jako přední představitele romských spisovatelů bych zmínila kromě Tery Fabiánové i jejího syna Vojtěcha Fabiána, dále pak Ilonu Ferkovou, Andreje Giňu, Gejzu Horvátha, Elenu Lackovou, Eriku Olahovou, Vlada Oláha, Margitu Reiznerovou nebo Ceija Stojka.

Dalším důvodem, proč se o romských autorech ve společnosti ví tak málo, může být fakt, že se ve školách většinou nevěnuje, byť jen jediná zmínka. Myslím si, že je to škoda. Vždyť přeci romská společnost žije od doby, kdy bylo Romům zakázáno kočovat, v těsné blízkosti s tou naší. Mají své zvyky své tradice, svůj folklor, své kapely (ať už se zabývají moderní, či tradiční romskou hudbou) a dnes i svoji literaturu. Je chyba, že se v rámci základního vzdělávání nikdy ani nezmíníme o pozitivních stránkách komunity, která již po generace žije v našem sousedství, ale naopak vždy dáváme za příklad její negativa a snažíme se ji vytěsňovat stále více a více.

I to je příčina toho, proč se slaví den Romů. Jde o to, aby si Češi uvědomili, že i když jich v naší zemi žije většina nejsou tu sami. Velká část českého obyvatelstva se dívá skrz prsty nejen na cizince, ale i na lidi kteří žili po jejich boku po staletí. Nedůvěra většinou pramení ze strachu a strach z nevědomosti, či jedné špatné zkušenosti. Je důležité vzdělávat společnost, a to oboustranně. Požadovat, abychom se učili něco o menšinách, které na našem území žijí může být důležité pro vzájemné porozumění a budování mezilidských vztahů.

Tera Fabiánová

(1949-2009)

Tera Fabiánová patří do generace nejstarších romských spisovatelů v Československu. Byla první z těch, kteří používali ke svému literárnímu projevu romštinu. Začala publikovat na konci 60. let 20. století časopise Romano Lil (Romský list), za podpory romistky Mileny Hübschmannové. Výběr z jejích básní vyšel také ve sborníku Romane giľa /Romské písně (1979). Kromě básní a fejetonů psala a publikoval také povídky, které byly s výjimkou autobiografie a dětského vyprávění Čargoš/Tulák(1991) vydány posmrtně v antalogii Čalo voďi /Sytá duše (2008).

Většina jejích básní a povídek je velice úzce spjata s jejím životním osudem. Jedná se především o vzpomínky na dětství a o mnohem intimnější výpovědi o pocitech osamění, které pociťovala poté, co se přestěhovala z rodného Slovenska do Čech.

Za svoji prozaickou tvorbu obdržela Tera Fabiánová v roce 2003 zvláštní ocenění v soutěži Roma Literary Awards od Open Society institute v Budapešti. Stala se velikou inspirací pro další generace romských spisovatelů.

Vojtěch Fabián

(1949-2009)

Hudebník, textař a spisovatel. Pro jeho práci je charakteristická snaha o aktualizaci romského folklóru, která se mu dařila i díky pozici romského písničkáře známého mezi Romy i Čechy.

Velkou inspirací pro Fabiánovu tvorbu se stala jeho matka Tera Fabiánová. Věnoval se hlavně básnické tvorbě. Výběr z jeho díla vyšel ve sborníku Romane giľa / Romské písně i v pozdějším zpěvníku stejného jména z nakladatelství Fortuna (1999). Další jeho básně byli publikovány v časopise Romano dženiben (4/2000), ale i v některých zahraničních médiích.

Ilona Ferková

*1956

Zakladatelka Rokycanského pěveckého sboru Amare neni(Naše tety), který se zaměřoval na staré romské písně tradované v rodinách jeho členek. Ilona Ferková se se zabývala také dotvářením textů na staré lidové nápěvy, u kterých se ty původní nedochovaly.

Druhá část jejího díla sestává hlavně z povídek, jejichž náměty čerpá z vyprávění a osudů lidí, kteří žijí jejím okolí. Její první sbírka povídek Mosarďa peske o dživipen anglo love /Zkazila si život kvůli penězům(1992) byla psána v romštině. Další, tentokrát již dvojjazyčné dílo Čorde čhave/ Ukradené děti, vydala v roce 1996. Tato kniha se věnuje realitě 70. a 80. let 20. století. Ztvárňuje dilemata, před kterými romské rodiny v Česku stály. V této době docházelo v důsledku vývoje doby a prosazování státní politiky asimilace k dramatickým změnám v životě Romů.

Vlado Oláh

(1947-2012)

Vlado Oláh se výrazně angažoval v romském křesťanském hnutí. Roku 1991 založil křesťanské sdružení Matice romská. Byl členem Obce spisovatelů a věnoval se hlavně překladům křesťanských textů do romštiny.

Poprvé debutoval třemi svými povídkami ve sborníku Kale ruži/Černé růže (1990). Svoji další tvorbu uveřejňoval časopisecky a ve čtyřech básnických sbírkách Khamori luluďi /Slunečnice(1996)  Le khamereske čhave /Děti slunce(2003), Khamutno kamiben /Žár lásky(2005) a zatím poslední Amaro drom pal o Udut /Naše cesta za světlem(2006).

Hlavní inspirací Oláhovy tvorby je prostředí romské osady a přírody v kraji, kde vyrůstal a s nimiž jsou spojeny vzpomínky na dětství a rodinu. Dalším okruhem inspirace je křesťanská víra. Oláh Boha hledá a nachází nejen ve svém srdci, ale také všude kolem sebe, v přírodě a ve všech živých bytostech.

Zdroje:

• KALOVÁ, Jitka a Milada ZÁVODSKÁ. Druhá směna: jak využívat dějiny Romů ve výuce na 2. stupni ZŠ : jak využívat literaturu Romů ve výuce na 2. stupni ZŠ. Praha: Romea, 2012. ISBN 978-80-904106-1-9.
• Medailon: Vlado Oláh. Romea.cz [online]. Praha: Romea, 2010 [cit. 2020-04-08]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/medailon-vlado-olah
• Medailon: Ilona Ferková. Romea.cz [online]. Praha: Romea, 2010 [cit. 2020-04-08]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/medailon-ilona-ferkova